V procesu kalení, kdy je obrovské napětí generované kalením větší než pevnost samotného materiálu a překračuje mez plastické deformace, povede k prasklinám. Trhlina při kalení se často vytváří krátce poté, co začíná přeměna koňského těla, a distribuce trhliny nemá určité pravidlo, ale obecně se snadno vytvoří v ostrém rohu a mutaci průřezu obrobku. Praskání při kalení pozorované pod mikroskopem může být buď mezikrystalové praskání nebo transgranulární praskání. Některé jsou radiální a některé jsou jednoduché linky nebo sítě. Trhlina při kalení způsobená nadměrným ochlazením v martenzitické přechodové zóně je často transgranulární distribuce a trhlina je relativně pravdivá a kolem malé trhliny nedochází k žádnému rozvětvení. Trhliny při kalení způsobené vysokou teplotou kalícího ohřevu jsou distribuovány podél krystalu, konec trhliny je jemný a charakteristiky přehřátí jsou: v konstrukční oceli lze pozorovat hrubý jehličkovitý martenzit; V nástrojových ocelích lze pozorovat eutektické nebo hranaté karbidy. Na obrobku z oceli s vysokým obsahem uhlíku s oduhličeným povrchem se po kalení snadno tvoří síťové trhliny. To je způsobeno tím, že objemová expanze povrchové oduhličené vrstvy během zchlazení je menší než objemová expanze nedekarbonizovaného jádra a povrchový materiál je roztahován od sebe expanzí jádra v síti.
Základními formami kalených trhlin jsou zejména: podélné Ravenovy, příčné trhliny, síťové trhliny a odlupovací trhliny atd., konkrétní situace je následující: 1, podélné trhliny vznikají převážně na kalené oceli a tangenciální tahové napětí ocelového plechu povrch je větší, než se může zdát axiální tahové napětí. Trhliny jsou rozmístěny axiálně od povrchu ke středu. 2, příčná trhlina je v případě obrobku nezakalená, vznikající v přechodové zóně mezi zakalenou vrstvou a nezakaleným jádrem. Vnitřní pnutí je charakterizováno povrchovým tlakem, tlakové napětí se v určité vzdálenosti od povrchu stává tahovým napětím a axiální tahové napětí je největší, což má za následek příčné trhliny. 3, koncentrace napětí popraskané části s úhly, zářezy, drážky jsou snadno vyrobit koncentraci napětí. Ve spojení s nerovnoměrným zhášením chlazení je často snadné způsobit praskliny v těchto částech. Tato trhlina nemá žádné pevné morfologické charakteristiky. 4, síťová trhlina Jedná se o povrchovou trhlinu, její hloubka je mělká, obecně v rozmezí 0.01-2 mm, trhlina emperor v libovolném směru, tvořící síť. Po povrchovém oduhličení obrobku z oceli s vysokým obsahem uhlíku je jeho martenzitický měrný objem malý, což má za následek tahové napětí na povrchu a vede k prasklinám sítě. 5, odlupovací trhlina vzniká ve velmi tenké oblasti s ostrým přechodem napětí a povrch se odlupuje, když se vnitřní trhlina rovnoběžná s povrchem vážně rozšíří.
