1. Žíhání oceli
Ocel se zahřeje na určitou teplotu a po určitou dobu se udržuje v teple a poté se nechá pomalu vychladnout, což se nazývá žíhání. Žíhání oceli je metoda tepelného zpracování, která zahřeje ocel na teplotu fázové přeměny nebo částečné fázové přeměny a poté pozvolna ochlazuje po držení. Účelem žíhání je odstranění mikrostrukturních vad, zlepšení struktury, homogenizace složení a zjemnění zrna, zlepšení mechanických vlastností oceli a snížení zbytkového napětí; Současně může snížit tvrdost, zlepšit elasticitu a houževnatost a zlepšit výkon obrábění. Žíhání tedy nemá jen odstranit a zlepšit organizační vady a vnitřní pnutí, které předchozí proces zanechal, ale také připravit na proces následující, takže žíhání je polotovar tepelného zpracování, známého také jako předtepelné zpracování.
2. Normalizační ocel
Normalizace je metoda tepelného zpracování, při které se ocel zahřeje nad kritickou teplotu, veškerá ocel se přemění na stejnoměrný austenit a poté se přirozeně ochladí na vzduchu. Může eliminovat síťový cementit hypereutektoidní oceli a normalizovat mřížku hypereutektoidní oceli, aby se zlepšily komplexní mechanické vlastnosti. U dílů s nízkými požadavky je ekonomičtější nahradit proces žíhání normalizací.
3. Kalení oceli
Kalení je metoda tepelného zpracování, která zahřeje ocel nad kritickou teplotu, udržuje ji po určitou dobu teplou a poté ji rychle vloží do kalícího činidla, takže teplota náhle klesne a rychlost rychlého ochlazení je větší než kritickou rychlost chlazení a získává nevyváženou organizaci především s martenzitem. Kalení zvyšuje pevnost a tvrdost oceli, ale snižuje její plasticitu. Běžně používaná zhášedla jsou: voda, olej, alkalická voda a solný roztok.
4. Popouštění oceli
Kalená ocel se znovu zahřeje na určitou teplotu a poté se ochladí určitou metodou zvanou popouštění. Jeho účelem je eliminovat vnitřní pnutí způsobené kalením, snížit tvrdost a křehkost a dosáhnout požadovaných mechanických vlastností. Popouštění se dělí na vysokoteplotní popouštění, středněteplotní popouštění a nízkoteplotní popouštění. Temperování se často používá s kalením a normalizací.
(1) Kalení a temperování: metoda tepelného zpracování vysokoteplotního temperování po kalení se nazývá kalení a temperování. Vysokoteplotní temperování označuje temperování mezi 500-650 stupni . Kalení a popouštění může zvýšit výkon oceli, materiál lze výrazně upravit, jeho pevnost, plasticita a houževnatost jsou lepší, s dobrými komplexními mechanickými vlastnostmi.
Ošetření stárnutím: aby se eliminovaly přesné měřicí nástroje nebo formy, díly se při dlouhodobém používání mění ve velikosti a tvaru, často při nízkoteplotním temperování (nízká teplota temperování 150-250 stupňů) před dokončením, obrobek se znovu zahřeje na 100-150 stupňů, udržujte 5-20 hodin, jedná se o stabilní a přesné kvalitní zpracování dílů, známé jako stárnutí. Ošetření ocelových součástí stárnutím při nízké teplotě nebo dynamickém zatížení je zvláště důležité pro eliminaci zbytkového napětí a stabilizaci ocelové struktury a velikosti.
5. Povrchové tepelné zpracování oceli
(1) Povrchové kalení: je povrch oceli rychle zahřátý na kritickou teplotu výše, ale teplo nemělo čas rozšířit se do srdce před rychlým ochlazením, takže povrchová vrstva může být zchlazena v martenzitické organizaci a srdce neprošlo fázovou přeměnou, která realizuje účel povrchového zpevnění a srdce nezměněné. Vhodné pro středně uhlíkovou ocel.
(2) Chemické tepelné zpracování: označuje chemický prvek atomu se schopností atomové difúze při vysoké teplotě, do povrchové vrstvy obrobku, měnit chemické složení a strukturu povrchové vrstvy obrobku. , tak, aby bylo dosaženo povrchové vrstvy oceli se specifickými požadavky na organizaci a provedení procesu tepelného zpracování. Podle druhů infiltračních prvků lze chemické tepelné zpracování rozdělit na nauhličování, nitridaci, kyanidaci a zákon o infiltraci kovů.
Nauhličování: Nauhličování je proces, při kterém atomy uhlíku pronikají do povrchové vrstvy oceli. Je také nutné vyrobit obrobek z nízkouhlíkové oceli s povrchovou vrstvou z vysoce uhlíkové oceli a poté po kalení a nízkoteplotním temperování má povrchová vrstva obrobku vysokou tvrdost a odolnost proti opotřebení a střední část obrobku si stále zachovává houževnatost. a plasticity nízkouhlíkové oceli.
Nitridace neboli nitridace je proces, při kterém povrchová vrstva oceli proniká atomy dusíku. Účelem je zlepšit tvrdost a odolnost povrchové vrstvy proti opotřebení a zlepšit únavovou pevnost a odolnost proti korozi. V současné době se ve výrobě používá metoda plynové nitridace.
Kyanidace, také známá jako karbonitridace, je současná infiltrace atomů uhlíku a dusíku do oceli. Dělá povrch oceli nauhličovací a nitridační vlastnosti.
Pronikání kovu: označuje pronikání atomů kovu do povrchové vrstvy oceli. Jedná se o vytvoření povrchové vrstvy z legování oceli, aby povrch obrobku měl nějakou legovanou ocel a speciální vlastnosti oceli, jako je tepelná odolnost, odolnost proti opotřebení, odolnost proti oxidaci, odolnost proti korozi atd. Běžně používané ve výrobě hliníkování, chromování, borování, křemíku a tak dále.
