1. Kluzný bod (σ S)
Když je ocel nebo vzorek natažený, když napětí překročí mez pružnosti a ocel nebo vzorek nadále prochází zřejmou plastickou deformací, i když napětí se již nezvyšuje, nazývá se tento jev kluz a minimální hodnota napětí při získávání jevu je mez kluzu. Je-li Ps vnější síla v mezích kluzu s a Fo je plocha lomu vzorku, pak mez kluzu σ s =Ps/Fo(MPa), MPa se nazývá MPa rovna N (Newton) /mm2, (MPa =106Pa, Pa: PASCAL =N/m2)
2. Mez kluzu (σ 0.2)
Mez kluzu některých kovových materiálů není zřejmá a je obtížné ji měřit. Proto, aby bylo možné měřit kluzné charakteristiky materiálů, je napětí, při kterém se trvalá zbytková plastická deformace rovná určité hodnotě (obvykle 0,2% původní délky), definováno jako podmíněná mez kluzu nebo mez kluzu σ zkráceně 0,2.
3. Pevnost v tahu (σ B)
Maximálního napětí je dosaženo materiálem během tahu od začátku až do zlomeniny. Ukazuje, kolik oceli odolává lámání. Odpovídající pevnost v tahu a pevnost v tlaku, pevnost v ohybu atd.
Je-li Pb maximální tahová síla materiálu před jeho zlomením a Fo je plocha průřezu vzorku, pak pevnost v tahu σ b = Pb/Fo (MPa).
4. Prodloužení (δ S)
Po rozbití materiálu se plastické prodloužení délky a procento původní délky vzorku nazývá prodloužení nebo prodloužení.
5. Poměr pevnosti v tlaku (σ S / σ B)
Poměr meze kluzu (meze kluzu) oceli k pevnosti v tahu se nazývá poměr meze kluzu. Čím větší je poměr pevnosti v tlaku, tím vyšší je spolehlivost konstrukčních dílů, obecný poměr pevnosti v tlaku z uhlíkové oceli je 0,6-0,65, nízkolegovaná konstrukční ocel je 0,65-0,75 legovaná konstrukční ocel je 0,84-0,86.
6. Tvrdost
Tvrdost je schopnost materiálu odolávat tvrdým předmětům, které tlačí na jeho povrch. Jedná se o jeden z důležitých výkonnostních indexů kovových materiálů. Obecná tvrdost je vyšší a odolnost proti opotřebení přeskočila. Běžně používané ukazatele tvrdosti jsou Brinellova tvrdost, Rockwellova tvrdost a Vickersova tvrdost.
(1) Tvrdost podle Brinella (HB)
Při určitém zatížení (obvykle 3000 kg) je kalená ocelová koule určité velikosti (obvykle 10 mm v průměru) vtlačena do povrchu materiálu a udržována po určitou dobu. Po odstranění zatížení je poměr zatížení a plochy odsazení Brinellova hodnota tvrdosti (HB) a jednotka je kg síly /mm2 (N/mm2).
(2) Tvrdost Rockwell (HR)
Pokud HB> 450 nebo je vzorek příliš malý, nelze místo Rockwellova měření tvrdosti použít Brinellovu zkoušku tvrdosti. Používá se diamantový kužel s horním úhlem 120 ° nebo ocelová koule o průměru 1,59 nebo 3,18 mm pro zatlačení do povrchu měřeného materiálu při určitém zatížení a tvrdost materiálu lze vypočítat hloubkou odsazení. Tvrdost zkušebního materiálu je rozdělena do tří různých stupnic:
HRA: Tvrdost získaná při zatížení 60 kg a diamantovém kuželovém lisu pro extrémně tvrdé materiály, jako jsou tvrdé slitiny.
HRB: tvrdost se získá použitím zatížení 100 kg a kalené ocelové koule o průměru 1,58 mm, která se používá pro materiály s nízkou tvrdostí (jako je žíhaná ocel, litina atd.).
HRC: tvrdost získaná 150kg zatížením a vrtacím kuželovým lisem pro velmi tvrdé materiály, jako je kalená ocel.
(3) Vickersova tvrdost (HV)
Při zatížení menším než 120 kg a úhlu špičky 136 ° se diamantový čtvercový kuželový odsazovač vtlačí do povrchu materiálu a plocha povrchu jámy pro odsazení materiálu se vydělí hodnotou zatížení, což je hodnota tvrdosti Vickers (HV).
